rok vyladěné řídi

Ředitelna jako krizové centrum Duben. Období, kdy se ředitelna mění v „krizové centrum“. Učitelé se začínají ptát na úvazky, běží přijímací řízení, nejasné jsou počty žáků, připravují se maturity, závěrečky… a já trávím hodiny na pohovorech s kolegy. Hladina energie v…

Březen je ve škole měsícem, kdy ředitelská kára drncá nejvíc. Přijímací řízení, zápisy, maturity na obzoru, kolegové se začínají pídit po úvazcích na příští rok. Do toho nejistota, kontroly, termíny.
Běžíme jako křečci v kolečku a máme pocit, že když na chvíli zpomalíme, všechno se zastaví.

Jako ředitelé jsme často v kleštích. Z jedné strany na nás tlačí zřizovatel se svými politickými cíli, z druhé unavená sborovna, která má pocit, že už další novinku neunese. A uprostřed toho všeho stojíme my a naše vlastní pochybnosti. Jak v takové situaci neztratit integritu a nezničit tým?

Jako ředitelka se často ptám: „Jsem dost lidská? Neuvízla jsem v paragrafech?“ Ale pak přijdou chvíle, kdy ta největší lidskost spočívá v tom, že sáhnete po tom nejpřísnějším paragrafu, abyste ochránili ty, kteří se sami bránit neumí. I když ta situace není na první pohled černobílá.

Jsem úplně normální padesátnice. Miluju život, koně, muziku a lidi. Přes dvacet let pracuji ve školství, z toho více než deset let vedu střední školu.
Někdy jsem nadšená. Někdy padám na ústa. Za ty roky jsem prošla mnoha profesními i osobními zkouškami. Ale nikdy jsem se nezastavila. Až do chvíle, kdy mě zastavilo vlastní tělo.

A právě tam začíná příběh Vyladěné řídi.