Když je džbán energie skoro prázdný

Březnové nadechnutí v ředitelském kolotoči

Březen je ve škole měsícem, kdy ředitelská kára drncá nejvíc. Přijímací řízení, zápisy, maturity na obzoru, kolegové se začínají pídit po úvazcích na příští rok. Do toho nejistota, kontroly, termíny.

Běžíme jako křečci v kolečku a máme pocit, že když na chvíli zpomalíme, všechno se zastaví.

Ale co když je to naopak?
Co když se věci začnou hýbat správným směrem až ve chvíli, kdy si dovolíme vystoupit z kolečka a dojít si se svým džbánem k vlastnímu prameni energie?

Projektový bič práská

Poslední týdny pro mě byly zkouškou.

I když se učím delegovat a věřím svému týmu, život mi připravil malou lekci pokory. Manažerka projektu, které jsem plně důvěřovala, odešla – a celá tíha závěrečné zprávy Šablon přistála zpět na mých bedrech.

Znáte ten pocit?
Ten tlak v zátylku, když víte, že termín nepočká a zodpovědnost nesete jen vy.

Zvládla jsem to. Zprávu jsem odeslala. Den před termínem. A s Paralenem v sobě.

Jenže právě v tu chvíli jsem si uvědomila jednu nepříjemnou věc. Můj džbán energie je téměř prázdný. Tentokrát jsem ze sebe odlila víc, než bylo zdrávo.

Odvaha říct první „NE“

A tak jsem udělala něco, co by „stará Anička“ nikdy neudělala.

Vzala jsem si dva dny dovolené před jarními prázdninami.
Poprvé za svou kariéru ředitelky jsem nejela zahájit maturitní ples našich čtvrťáků.

Místo společenských šatů jsem si oblékla pyžamo, uvařila čaj a dovolila svému tělu, aby se v klidu vypořádalo s virózou.

Dřív bych to brala jako selhání.
Dnes vím, že je to možná nejvyšší forma profesionality.

Protože unavená a vyhořelá ředitelka je pro školu mnohem větším rizikem než jedna neabsolvovaná slavnostní řeč.

A navíc – zastoupit mě byla skvělá výzva pro moji mladou zástupkyni.

Lekce od Zdeňky

Moje osobní zkušenost se navíc protnula s mnohem hlubším příběhem, který je ještě velmi čerstvý.

S odchodem naší kolegyně Zdeňky. Člověka, který svůj džbán energie vylil do poslední kapky.

O tom, jak jsem tuhle těžkou chvíli ve škole vedla a prožívala, proč jsem místo práce na projektu nakoupila bábovky a jak se učím doplňovat energii, mluvím otevřeně ve videu.

Andělská sborovna aneb proč není kam spěchat

Abychom tu naši ředitelskou káru neuvláčeli k smrti, otextovala jsem další bluegrassovou klasiku – Angel Band.

Je to připomínka, že andělská kapela na nás má času dost. Takže tam nahoru nemusíme tolik spěchat.

Berte to jako malé hudební nadechnutí pro nás všechny, kteří někdy máme pocit, že bez nás se ten školský systém zhroutí.

Máme svůj pramen energie. Jen na něj občas zapomínáme

Uvědomila jsem si jednu důležitou věc.

Náš vnitřní pramen energie nikdy úplně nevyschne. Je tam, hluboko v nás. Jen na něj v každodenním shonu často zapomínáme.

Džbán energie se nenaplní sám od sebe.
Musíme vědět, kdy a jak si k tomu svému prameni dojít.

Pro mě je to ticho.
Příroda.
Hudba.
A někdy také čas strávený u koní.

A jaký pramen máte vy?

Pojďme se nadechnout společně

Vím, že v ředitelském osamění je někdy těžké ten pramen vůbec zahlédnout.

Proto pravidelně pořádám Vyladěnou půlhodinku – komorní online setkání u čaje pro nás, kteří držíme opratě.

Žádné rady.
Žádné poučování.

Jen bezpečný prostor pro sdílení a malé nadechnutí.

Chceš vědět víc o příštím setkání?
Napiš mi na kouc@anna-richterova.cz

Dárek pro vás

Pokud cítíte, že váš džbán energie je právě teď trochu prázdný, připravila jsem pro vás malý praktický checklist.

Checklist „Vyladění ředitelské energie“ vám pomůže zmapovat, kde energii ztrácíte – a najít cestu zpátky k vašemu prameni.